"Svatá" trojice

[Glandrian]

Krátké smyšlené příběhy Glandriana, Menthy a Blackera odehrávající se na smyšleném místě v Northrendu


Venku panoval hrozný nečas. Hustý déšť vytrvale útočil na vysokou věž z šedého kamene, jako by ji chtěl rozbít na kousíčky. Lijáku pomáhal i silný vítr, neúprosně ohýbající větve stromů kolem a rvoucí z nich listí. Ven by se odvážil snad jen blázen...
Nejvyšší komnata věže svým prostředím připomínala naprosto rozdílný, malý svět, pravý opak nečasu venku. V kruhové místnosti bylo příjemně teplo. Díky hořícím polenům v krbu se zvuk bubnujících kapek deště mísil s praskáním ohně, díky kterému, a několika svíčkám na stole, panovalo v komnatě jemné oranžové světlo.
Mentha nakoukla za šarlatovou záclonu. Venku nebylo vůbec nic vidět.
"...smísením výluhu z hluchavky se šťávou z červených bobulí, je možné dostat poměrně čirou směs nahořklé chuti..."
Náhle se ve tmě objevilo světýlko lampy. Lehce ozařovalo postavu zachumlanou do černé pláštěnky, táhnoucí se po kotníky v blátě. Žena se zašklebila. Černá pláštěnka se zastavila pod věží a zdvihla lampu.
Mentha rychle zatáhla záclonu. Měla velmi veselou náladu. Otočila se a zamířila k muži, hrbícímu se nad kotlíkem.
"Hmm...tuhle kombinaci jsem ještě nezkoušel," pronesl Glandrian Blake zamyšleně, popadl prázdnou baňku a drobnou naběračku a trochu elixíru z kotlíku nalil do lahvičky.
Když elfka stanula po čarodějově boku, ozvaly se rychlé kroky. "Fascinující," řekla s úsměvem.
Dřevěné dveře do nejvyšší komnaty se rozlétly tak prudce, že s sebou mág prudce cukl. Tekutina z baňky, kterou svíral v ruce vystříkla ven a ušpinila Blakeovi háv. Mentha sklonila hlavu. Kousala se do rtu, aby nevyprskla smíchy.
"Gabrieli!" zaburácel Glandrian.
Mentha vzhlédla.
Ve dveřích stála vysoká postava. Žena netušila, jakým způsobem dokázal mág určit kdo se pod tou vrstvou bláta ukrývá.
Glandrian vstal, odložil baňku , popadl hadr, ležící na stole a začal si jím nakvašeně utírat tmavou skvrnu na hávu.
"Ty!" zařval Gabriel Terion a vykročil k Mentze. Při tom z něj odpadla trocha bláta, a s hlasitým PLESK! se rozplácla na naleštěné podlaze. Glandrian si přestal drhnout flek na róbě a stiskl pevně rty.
Mentha přistoupila s rukama za zády ke Gabrielovi. Zastavila se v bezpečné vzdálenosti pro případ, že by Blakeovu příteli ruply nervy.
"Od starosty Westguardské pevnosti nebylo právě ohleduplné, že si vybral pro rozhovor s vámi zrovna dnešní noc," řekla elfka "Mohl jste mě k němu poslat znovu, abych schůzku odložila, pane."
Válečník stiskl zuby, svlékl si špinavý plášť a hodil ho po Mentze. Žena uskočila a zdvihla ruce, aby špinavý oděv neskončil v její náruči. Zablácený plášť spadl na zem.
Gabriel přistoupil ke krbu. Nechával za sebou otisky podrážek.
"Doufám, že jste už skončili s šířením bahna v laboratoři," ozval se Blake. Na róbě, kde se dřív nacházela skvrna, teď byla vyžraná díra.
Válečník natáhl ruce a hřál si je o teplo ohně.

Mentha si otřela špinavou rukou pot z čela. Pak vytáhla z vědra s vodou rejžák a znovu se dala do drhnutí. Glandrian, teď už oděný do nové róby právě z komnaty odešel. Gabriel, který ho následoval se zastavil ve dveřích a otočil se. Přistoupil ke klečící elfce a dupl. Z boty se uvolnilo další bláto. "Přeju příjemně strávený večer," pronesl sladce a uklonil se.
Když se dveře zavřely, Mentha mrskla s rejžákem do vědra. Pak si všimla válečníkova pláště, přehozeného přes židli, který měla rovněž vyčistit kvůli Gabrielovi, který prohlásil, že nikomu jinému než jí a Blakeovi nevěří a tudíž by svěřil svůj plášť do rukou jen těmto dvěma osobám (Glandrian Profion Blake nepřicházel v úvahu!).
Mentha vyskočila na nohy a utíkala přes komnatu k mágovu stolu s kotlíkem, kde bublala právě vynalezená lehká žíravina. Žena uchopila naběračku, naplnila ji a pomalu se blížila k plášti. Náhle jí na mokré podlaze ujely nohy a trocha tekutiny vychrstla na podlahu. Ozvalo se syčení a z podlahy začal stoupat štiplavý kouř. "Kruci," špitla. Těkala očima po plášti a rozežrané podlaze. Nakonec se uklidnila a s naběračkou, ve které trocha žíraviny zbyla znovu zamířila ke Gabrielovu oděvu.

Válečníkův pohled opustil klíčovou dírku. Gabriel se zhluboka nadechl, poodstoupil ode dveří a hmátl po dvou tmavých čepelích, které mu visely u pasu a které donutily k poslušnosti nejednu vzpurnou bytost. Z řevem vtrhl do komnaty.

Glandrian rozevřel tlustou knihu a přelétl očima stránky. Sešel o jedno patro níž do své vlastní knihovny, kde jak doufal bude mít klid. V knihovně byla všechna okna zatažena a na stole, u kterého seděl byla zapálená jediná svíce. Dokonalé místo na soustředění.
Právě se nacházel u kapitoly o použití vyvolané armády nemrtvých v praxi, když ho cosi vyrušilo. Ze shora se ozvalo podivné syčení...náhle na mágovu knihu dopadl černý chuchvalec. Směs podlahy a žíraviny stačila propálit první stranu, než Blake prudce knihu popadl a chuchvalec z ní sklepal. Pohlédl vzhůru. Náhle se ozval křik...

[Mentha]

Glandrianův dopis


Když stála Mentha před Blakeovou věží s dopisem pro Gabriela Teriona Tennetha, srdce jí hořelo zvědavostí. Vydala se směrem k Westguardu a psaní neustále obracela v rukou. Kdyby dopis psal kdokoliv jiný než Glandrian, bez výčitek by ho otevřela. Teď však u ní soupeřila čest se zvědavostí. "Je to pro Glandrianovo dobro," špitla si nakonec pod vousy a když jí věž zmizela z dohledu, vytáhla nůž a šikovně obálku otevřela.

Gabrieli,
dnes odpoledne si musím jít cosi zařídit do Grizzly hills, takže bohužel náš plánovaný rozhovor odložíme. Nejsem si zcela jist, jak dlouho budu pryč, ale počítám, že pozítří bych už měl být zpátky. Je nezbytné, abych šel sám.
Glandrian Profion Blake

Elfka zalapala po dechu. Chtěla se rozběhnout zpět k Blakeově věži a varovat ho. Bylo přece na slunce jasnější, že za mágův odjezd může Terion se svými nečistými plány! Nepochybně chtěl Glandriana vylákat z bezpečí věže! Mentha si položila ruku na rozpálené čelo a snažila se přemýšlet. Nakonec se rozběhla k Westguardu. Dopis válečníkovi musí předat. Gabriel se už nepochybně těší, až Blakeovi podřízne hrdlo, myslela si žena, ale netuší, že mág nebude sám!
Mentha dorazila do pevnosti hodinu před polednem. Když spatřila Gabriela na cvičišti, jak se ohání černými zbraněmi, roztřásla se zlostí.
Terion elfku spatřil, otřel si zpocené čelo do rukávu a meče odložil. "Co se děje?" zeptal se, když se přiblížil k Menthze. Ta mu mlčky podala dopis. Gabriel ho převzal a loupl okem po ženě. Mentha měla místo své obvyklé nafialovělé barvy křídově bílý obličej. Vypadala, jakoby se měla každou chvíli pozvracet.
Když válečník dopis dočetl, stiskl zuby. Proklatě! Když tenhle Menthy plán na zlikvidování Blakea nezastavím, už nikdy si s Glandrianem nepřipiju. Jenže ona netuší, že Blake nebude sám!
Gabriel přikývl. Teď už byl bledý i on. Je mojí povinností elfku zastavit. "Eh...dobře. Každopádně," řekl Terion, "jsi nějaká bledá. Rileve! Odveď Menthu na ošetřovnu a nespoustěj ji z očí. Nějak se mi...nelíbí." Válečník si schoval dopis do kapsy a zamračeně ženinu přítomnost opustil.
Mentha s sebou škubla, když spatřila, že Gabriel míří ke stájím. Zatraceně, musím ho zastavit za každou cenu.
V tu chvíli k elfce přistoupil vysoký, hubený muž. "Tak pojďme," řekl Rilev a zamířil směrem k pevnosti.

Glandrian vyjel o něco dřív, než měl v plánu. Ráno vstal za rozbřesku, což obvykle nemíval v plánu a sbalil všechny potřebné věci. Nemohl se dočkat, až vyzkouší své nejnovější poznatky o nemrtvých na starých trollských mumiích, které mu jistý tábor archeologů slíbil dát k dispozici.

Rilev zaúpěl. Hlava ho tak bolela, že měl pocit jako by mu měla každou vteřinu prasknout. Nahmatal na temeni velikou bouli.
Felčar se chytil skříňky s obvazy a pomalu se postavil. Kde je Mentha?

Gabriel uháněl na svém hnědákovi jako šílený. Věděl naprosto přesně, že se žena z lékařových spárů co nevidět dostane a tak chtěl získat co největší náskok. Neměl nejmenší tušení, kam by se Blake v Grizzly hills mohl vydat a proto se rozhodl poptat se v pajzlu u Smradlavých brambor, jestli mága neviděli.

Asi v čtvrthodinovém závěsu za válečníkem hnala koně Mentha. Grošáka jí věnoval obchodník s proutěným zbožím a hlavně s nožem u krku, na kterého narazila v jedné uličce jak vynáší košíky.
I žena mířila k hospodě. Kde jinde se dá sehnat víc informací?
Když už byla elfka na dohled od místního lokálu, jejímu pohledu neušel válečníkův hnědák. Seskočila z koně a přivázala ho, ukrytého v lese ke stromu. Pak po špičkách oběhla hospodu. Mentha se přiblížila k jednomu z oken a nakoukla dovnitř. Gabriel o něčem rozmlouval s hospodským a vypadal velmi nevrle. Nakonec sáhl válečník k opasku, sundal váček s penězi a vtiskl hospodskému do nastavené ruky tři stříbrné.
Elfce to stačilo. Věděla, že Terion každou chvíli vyjde ven a proto bleskurychle oběhla hospodu, a s tlukoucím srdcem začala odvazoval válečníkova hnědáka. Kůň se cpal senem a ani když ho pleskla přez zadek nejevil nejměnší známku zvýšené aktivity. "Zatracená herko," zasyčela. nakonec vytáhla nůž a nařízla sedlo. Čím později se dostane Gabriel k Blakeovi tím líp. Žena rychle zaběhla do lesa, kde stál grošák. Když na něj nasedla, hmátla po placatici s vodou, kterou měla u pasu a chtěla se napít. Když si však všimla, že válečník je už venku a vyjíždí, odhodila láhev za sebe a vyjela za Gabrielem. Placatice spadla na zem a začala se kutálet dolů z prudkého kopce, který je pod Smradlavými bramborami. Dole pod kopcem vedla cesta na západ.

Právě ve chvíli, kdy Mentha zmizela mezi stromy vyběhl z hospody Gabriel. Byl tak rozrušený tím co zjistil, že si vůbec nevšiml, že byl kůň odvázán.
"Čaroděj? Ale jo, byl tady," řekl hostinský když ho v ruce hřály tři mince. "Kopnul do sebe jedno Vysokohorský. Přišel za ním ňákej divnej chlap."
"Jak vypadal?" otázal se Gabriel horlivě.
Výčepní dělal, že usilovně přemýšlí. Cinknutí další mince ho evidentně probralo. "Vysokej, v tmavě červeným hadru. Měl hnědou bradku..."
"Ale ne ten čaroděj! Chci popis toho chlapa, co pro něj přišel!" vybuchl Terion a popadl hostinského pod krkem. Celkem ho to zaskočilo.
"Dost starej...myslim. Šedej plášť a dlouhá hůl...já s tim nemám nic společnýho! Myslim že říkal, že maj nějakej tábor na západě...nevím!" brblal.
Gabriel se vyšvihl na koně. Zamířil směrem k západní cestě. která se táhla přes celé Grizzly hills.

Na cestě Terion zpomalil do klusu. Rozhlížel se neustále kolem sebe. Náhle cosi upoutalo jeho pozornost. Válečník seskočil z koně a přišel k okraji cesty. Zvedl ze země prázdnou láhev. Okamžitě ji poznal. "Mentha je už přede mnou," zavrčel. Gabriel rychle přiskočil ke koni a vyšvihl se na něj. Byl tak rozčilený, že neslyšel rupnutí sedla, které se každou vteřinou čím dál víc uvolňovalo.
Mentha se rozhodla, že pojede lesem, aby ji stromy kryly a ona přitom mohla Gabriela pozorovat. Všimla si, že našel na okraji cesty její láhev a proklela se za svou nedbalost.
Náhle se za elfkou ozvalo zlověstné zavrčení. Grošák se prudce otočil. Mentha spatřila velikého, šedého vlka. "A hrome," špitla a snažila se koně dostat pod kontrolu. Grošák však s očima navrch hlavy řehtal, zoufale úpěl a začal couvat. Když už narazil zadkem do stromu, vzepjal se a začal zběsile prchat směrem do lesa.
Gabriel se zastavil. Nevěděl, zda se mu to zdálo, nebo opravdu slyšel řehtat koně. Otočil se k lesu a přimhouřil oči. Náhle spatřil elfku, jak se zoufale snaží udržet na tančícím koni a nakonec prchá do lesa. "Mentho!" zařval Terion, "tohle tě bude zatraceně mrzet!"
Grošák uháněl splašeně dál do lesa. Mentha trhala otěžemi, aby koně zastavila, ale nebylo to nic platné. Do obličeje jí švihalo listí a větve. Náhle před sebou spatřila silnou větev. Sklonila hlavu. Když už byla mimo nebezpečí, které jí větev mohla způsobit, otočila se a oddychla si. Když však opět pohlédla před sebe, věděla moc dobře, že téhle ráně se už nevyhne. Větev ji švihla do tváře tak prudce, že pustila otěže a z koně spadla. Grošáka to nijak nevyvedlo z míry. Utíkal teď s mnohem větší lehkostí stále dál.
Mentha vstala. Od větve měla čelo poraněné a tekla jí krev. Náhle přes sebou cosi spatřila.
Nedaleko ní, stála na vratkých nohách shrbená postava. Celé tělo bylo ovázáno zažloutlým, páchnoucím obvazem. Z části obnažená lebka s velikými trollskými kly jasně říkala, že před elfkou stojí nebožtík. Zanedlouho se dal do houpavého pohybu směrem k ní.
Mentha začala zděšeně couvat. Chvějící se rukou si sáhla na amulet ze zvířecí kůže na krku, který měl nositele bránit před černou magií. "Bože, bože, bože," kvílela, "tohle se mi zdá, Elune, nevystavuj mě téhle zkoušce." Menthiin hlas se doslova změnil v pískot. Naneštěstí, jak to ostatně obvykle bývá, se za ženou objevil kořen. Elfka spadla na zadek.
Náhle se za Menthnou ozval dusot kopyt. Na scénu vletěl Gabriel, který prudce hnědáka zabrzdil, díky čemuž se sedlo definitivně utrhlo. Terion doslova přeletěl koni přes hlavu a udeřil se o strom. Zůstal omráčený ležet na zemi.
"Gabrieli," pípla Mentha.
Náhle se ozval hrůzný řev. Trollská můmie se zničeho nic topila v plamenech. Hořící nemrtvý kolem sebe mával rukama a pobíhal sem a tam. S posledním vypětím už řádně ohořelých končetin se rozběhl k Menthze, neschopné pohybu, civíci na to hrůzné divadlo.
Hořící mumie byla tři kroky od ženy, když ji oheň nadobro sežehl. Elfka se sípavě nadechla...a omdlela.
"Tohle se mi snad jen zdá!" ozvalo se náhle. Na místo hrůzy vstoupila vysoká, rudá postava. Glandrian, s rukama v bok hleděl na své dva své přátele, válící se po zemi v bezvědomí. Povzdechl si, zvedl ruce a zakroutil hlavou. Tohle je to poslední, na co má teď nervy.

[Glandrian]

Tohle odpoledne bylo nanejvýš odporné. Slunce svítilo až moc, květiny hnusně smrděly a všichni Westguardští obyvatelé, procházející kolem Gabriela Teriona Tennetha, byli nevychovaní a drzí. Válečník měl náladu pod psa. To poslední, na co teď myslel, byla oslava na cvičišti ve Westguardu, kde všichni, kteří uměli držet zbraň za správný konec, popíjeli, pojídali pořádné kousky hovězího a opékali dva čuníky na večer.
Gabriel se na dopoledne, strávené na bojišti obzvlášť těšil. Nejen proto, aby se pobavil s ostatními vojáky, ale hlavně protože se chtěl všem pochlubit s pár novými kousky, které se s svými ebenovými meči naučil. Souboje se však proměnily v jednu z nejhorších chvil v jeho životě...
Gabriel byl výtečný bojovník. Šplhal stále výš a výš a když se už blížil k nejvyššímu možnému vítězství v turnaji, nezasáhl nikdo jiný, než vysoká, tmavovlasá žena.
Co se týče umu Menthy Sythiel Liemmelde, i ona měla v bitvách dobré výsledky. Čestných soubojů se však nikdy neúčastnila. Nepřátelé jí padali k nohám jen díky nejrůznějším fíglům a šikovné improvizaci, která však měla se ctí asi tolik společného jako její důvěra k Terionovi. Proto by v těchto soubojích skončila na posledním místě, nebo na židli diskvalifikovaných.
Gabriel věděl, že přichystala nějakou levotu, aby se všichni pobavili na jeho účet a nejraději by elfčinu výzvu odmítl. Kdyby se však obrátil k Menthiině nabídce k porovnání sil zády, byl by už teď všem pro smích. Už jen proto, že byla Mentha žena, nebyl nikdo, kdo by si nebyl jistý Gabrielovým vítězstvím.
Válečník byl v tomhle souboji ostražitější než kdy před tím. Za žádnou cenu si nemohl dovolit pustit elfku k tělu. Když souboj začal, Mentha mnohokrát jen o vlas unikla jasné porážce. Díky Gabrielovým silným ranám jí zanedlouho brněly ruce. Žena se vyhýbala co to šlo a když na ní byly patrné známky únavy, vojáci už tleskali Gabrielovu vítězství. Čím se však zdála Mentha unavenější, tím nervóznější válečník byl.
Náhle žena škobrtla a spadla na záda. Válečník byl pevně rozhodnutý rychle souboj ukončit a proto přiskočil blíž k Mentze. Žena svým mečem zabránila první Terionově ráně a když se chystal k druhé, žena si otřela druhou ruku, v níž byla krátká dýka o vestu a právě tou zbraní sekla Gabrielovi po noze. Kdyby byla dýka naostřená, rozpárala by mu kožené kalhoty. Menthiina zbraň se však po kůži jen lehce sklouzla.
Gabriel s sebou trhl. Přestože byla kůže na kalhotách nepoškozená, ucítil v místě zásahu slabé bodnutí... Proto není divu, že Mentha nad zkušeným vojákem snadno zvítězila.
Válečník mířil k hospodě, kde ho dokázal alkohol zbavit všech starostí. Naštěstí těď, v době soubojů nebude v krčmě nikdo, kdo by ho znal. Gabriel si povzdechl. Děkoval bohu, že na turnaji nebyl jeho přítel Blake kvůli jakémusi důležitému výzkumu, který nestrpěl odklad, protože kdyby Gabrielovu porážku Glandrian viděl, změnil by se turnaj v noční můru.
Gabriel už bral za kliku hospody, když se zarazil. Noční můra?
Pokud něco válečníka těšilo nejvíc, pak to bylo využívání Menthina strachu. Terion v tu ránu zapoměl na prohru i hospodu a rozběhl se směrem k domku bylinkářky.

O DVA DNY POZDĚJI

Mentha seděla schoulená v rohu postele. Opět probdila celou noc, o čemž svědčily kruhy pod očima, ještě o několik stupňů tmavší, než její fialová pokožka. Když se venku rozezpívali ptáci a pomalu vycházelo slunce, žena si oddychla a seskočila z postele. Oblékat se nemusela. Už dvě noci strávila ve své kožené kazajce se zbraněmi u opasku, kdyby se do pokoje vloudila nějaká nepřátelská duše nebo zubatý netvor.
Když žena vyšla z komnaty, setkala se na schodech Glandrianovy Šarlatové věže s Gabrielem (jakmile totiž Menthiiny příšerné sny začaly, prosila čaroděje o pomoc. Proto jí Glandrian nabídl komnatu ve věži, aby se na něj mohla kdykoliv obrátit).
Když Gabriel elfku spatřil, otřásl se. Nemohl se ubránit vzpomínce na ilustrace z jedné z Glandrianových knih o démonech.

"Mentho, myslím, že by bylo nejlepší, kdybych tě v tomto úkolu vynechal. Přece jen je v něm potřeba dost ostřažitosti a já si nejsem dost jistý, že by jsi..." Glandrian si odkašlal, "Pošlu místo tebe někoho jiného."
Mentha zbledla, takže její tvář a kruhy pod očima nabývaly na kontrastu. "Mistře Glandriane, právě díky vaším úkolům moje síly nabývají. Nemůžete mě tady nechat."
Gabriel se zamyslel. Teď nevěděl, jestli tu Mentha nechce být kvůli strachu, nebo kvůli své "cti", která v ní přece jen sídlila, ikdyž jen v malém množství.
"Výborně, v tom případě ti připadá úkol bránit Šarlatovou věž," pronesl mág vážně.
Mentha otevřela pusu, ale když si všimla mágova výrazu, zavřela ji, a odešla z komnaty. Každý přeci věděl, že na ochraných kouzlech věže a informací v ní si dal Blake víc, než jen záležet a proto dokáže jeho bariéry prolomit jen zkušený čaroděj. Úkol bránit věž byl proto všechno, jen ne užitěčný.
Když za sebou Mentha zavřela dveře, Glandrian sáhl do kapsy, ukryté kdesi v záhybech róby. Kapsa vznikla v místě, kde měl kdysi mág vypálené kolečko od žíraviny. Blake vytáhl jakýsi kus papíru.
"Dastar, vůdce banditů v Grizzly hills, má prý něco, co se mi může hodit," řekl mág. "Řekl bych, že jednoduše blafuje, ale ten dopis mi nedá spát..." Glandrian si vzpoměl na bdící elfku. "Rozhodl jsem se, že na místo schůzky půjdu."
Terion se zamračil, když si psaní prohlížel. "Osobně bych to nedělal, Glandriane. Kdyby měl něco, co by tě mohlo zajímat, proč to tu nenapsal? Pustil bych to jednoduše z hlavy."
Blake si mnul bradu. "Nevím, k čemu bych mu měl být užitečný, kdyby to přece jen bouda byla. Navíc, kdyby mi bránil v odchodu..."Glandrian dopověděl větu zapískáním a mávnutím ruky. Gabriel věděl, co znamená Blakeovo gesto : vyhodit do povětří.
"Aha," pokýval hlavou válečník, kdyz Blakeovi podával dopis zpátky. "Čekal jsem, že ode mě budeš chtít, abych tě doprovodil."
"Já neříkal, že nechci, abys se mnou šel. Řekněme, že bych potřeboval tvou přítomnost. Musí však být v naprostém utajení. Jak víš, jejich požadavek, abych přišel sám není žádná novota. A to, že se mi nelíbí jít do doupěte zlodějské chásky sám také ne," řekl Blake. "Večer mám přijet do oblíbeného lokálu v Grizzly hills, ke Smradlavým bramborám. Byl byl nejraději, kdybys mě měl celou dobu na očích."
Gabriel přikývl. "Bez problému."

Když Gabriel z věže odcházel, aby se připravil na noční jízdu, přiblížil se k Menthiině komnatě a přitiskl ucho na dveře. Nevěděl, zda se mu to zdálo, ale slyšel zevnitř jakési cinkání. Válečník si povzdechl. Téměř mu bylo elfky líto. Chystal se zaklepat na dveře, ačkoliv nevěděl, čím by ji utěšil. Pak si ale vzpoměl na onu odpornou prohru a ruku zase stáhl. Už se chystal k odchodu, když se náhle zarazil, otočil se a zaklepal. Když se dlouho nic neozívalo, kromě podivného cinkání, Gabriel vzal za kliku s myšlenkou, že se Mentze něco stalo.
Dveře, otevřené Terionem praštily do jakéhosi stojanu a povalily ho na zem. Na něm byla pověšena spousta všelijakých kožených a kovových amuletů. A právě ony vydávaly cinkot, který válečník slyšel. Na stěnách pokojíku byly narychlo nakreslené jednoduché obrazce černou barvou. Ani lustr nebyl před Menthiinou fóbií ušetřen. Obsypán těžkými amulety byl poněkud níž, než měl být.
Když Gabriel odhrnul všechny ochranné předměty z cesty, spatřil Menthu jak sedí na okenním parapetu.
"Mentho," řekl. "Musíš jít se mnou."

Glandrian přijel ke Smradlavým bramborám když začalo slunce zapadat. Nebe tonulo v zářivé červeni, která jako by varovala všechno kolem před rejem lapků a nočních lovců, kteří se už dlouho samou nedočkavostí klepali na svou kořist.
Blake sesedl z koně sledován zatím jen dvěma páry očí a zmizel v hospodě.
"Sleduj Glandrianova koně," špitl Gabriel. "Půjdu se podívat, co se děje uvnitř."
Mentha přikývla a tak zmizel Blakeův přítel brzy z dohledu.

Mentze se začaly pomalu klížit oči. Neustále si mnula unavená víčka a když už její únava přesáhla bezpečnou mez usnutí, kousla se do jazyka, nebo do rtu.
Ženina hlava jí už pomalu klesala na prsa, když ji náhle probral zvuk kopyt. Ke Smradlavým bramborám přijeli dva muži. Oba sesedli ze zvířat, ale do putyky vstoupil jen jeden. Druhý držel oba koně. Zřejmě neměliv plánu se v hostinci zdržovat.
Náhle dopadla na Menthiino rameno čísi ruka. Elfka s sebou vyděšeně cukla a otočila se.
"Už si pro Glandriana přišli," řekl Terion. "Ke koním."
Žena přikývla a vstala. Doufala, že ji jízda probere. Gabriel už stál u koní, když si Mentha v lese na druhé straně cesty k Bramborám všimla třech podivných, černých stínů.

Mág se nechal vést svými dvěma průvodci mlčky. Když se poprvé otočil za sebe, bandita, jedoucí za ním se nechal slyšet, že mají muže všude okolo, tudíž čaroděj nemusí mít obavy, pokud přijel bez ochranky. Glandrian se pousmál. On obavy nemá, ale ti muži okolo by je mít měli.

Černé pláště, které neunikly Menthiině unavené pozornosti, skrývali ochranu banditů, kteří vedli Glandriana. Podle Teriona bylo výhodnější sledovat tři bandity, kteří si mysleli, že sledují své muže s mágem, než se hnát za druhou skupinkou s možností, že si jich jedna z nich všimne. Válečník jen doufal, že ochranu mága a těch dvou nechrání ještě někdo jiný. Když po čtvrthodině tři černí jezdci zničeho nic zastavili, Mentha s Gabrielem se rychle chopili příležitosti a vrhli se na ně.

I navzdory Menthině únavě, se jim povedlo odstranit tři bandity rychle z cesty. Nejen, že si přivlastnili jejich černé oděvy, ale i jednoho z lapků, aby působili co nejvěrohodněji. Teď už snad měli skupinu s Glandrianem pro sebe.
"Zastavili," špitla Mentha. Díky kukle z ní byly vidět jen oči.
Gabriel přitáhl koni uzdu. Třetí zvíře, na kterém se kymácel bandita jen proto, aby doplnil počet ochranky zastavilo také.
"Proč proboha vjíždějí do lesa?" zamumlal Terion a pohlédl na nebe, na kterém už definitivně vládla tma, sem tam protržena zářícími body hvězd.
"Toho koně bych už pustila," řekla elfka. "V lese by nám jenom vadil."
Válečník kývl a pustil oprátku třetího zvířete. Kůň stál na místě a sklonil hlavu k zemi. Bandita, přivázaný k sedlu ji měl skloněnou už dávno, a proto teď vypadal jezdec se svým zvířetem jako hromádka neštěstí.
Oba Blakeovi přátelé vjeli v tichosti do temnoty lesa.

Glandrian začínal mít pocit, že jde jen o hloupý vtip. Když dva bandité zastavili uprostřed lesa se slovy, že musí počkat na ostatní muže, Blake se násilím přinutil ke klidu, protože jinak by zbyla z obou tmavých mužů ještě tmavší hromádka popela.
Mentha s Gabrielem sledovali tuto podivnou Blakeovu cestu s rostoucí obavou. Terionova obava se zrodila z pochybností o Glandrianovo bezpečí, zatímco Menthina se vztahovala převážně ke spánku.
Bandité zapálili malou olejovou lampu, sesedli z koní a svalili se do trávy. Sesedl i mág.
"Snad nejdou spát," špitla Mentha, při těchto slovech se jí mírně zamotala hlava.
Gabriel se zamračil. "Nelíbí se mi to. Vůbec se mi to nelíbí."
Elfka sesedla z koně. "Měl by sis odpočinout. Já...budu držet hlídku," řekla Mentha s nervózním úsměvem.
Válečník pokrčil rameny. Unavený rozhodně nebyl, ale nakonec slezl ze zvířete, lehl si na záda a ruce dal pod hlavu.
Mentha se kousla do rtu. Tentokrát však ne z únavy. "Odpusť mi to," špitla. "Ten souboj."
Gabriel s sebou trhl. Opravdu se mu to líbilo čím dál míň. Začalo ho hryzat svědomí, protože žena ani v nejmenším netušila, že za děsivé sny může na druhou stranu on. Otevřel pusu, aby všechno prozradil, ale pak se zarazil. Mentha jednou noční můru překoná. Terion si bláhově myslel, že si snad teď, když už mezi nimi vznikl jakýsi počáteční zárodek přátelství nepůjdou po krku. Tím, že by se přiznal by tento zárodek naděje rozdrtil na prach. Až všechno skončí, svěří se se vším Glandrianovi a poprosí ho, aby elfce řekl cosi na ten způsob, že se zlé sny zdají každému a aby si nedělala starosti. Válečník byl pevně rozhodnutý hlídat Menthu potají, kdyby přece jenom usnula. Nakonec, po pěkně dlouhé době sledování elfky, jak se nervózně kroutí...usnul.
Mentha znovu praktikovala všechny možné metody jak zůstat vzhůru. Oči ji už tak nesnesitelně pálily, že je dokázala stěží nechat otevřené. Když už si začala trhat vlásek po vlásku, aby neusnula, náhle se za ní ozvalo prasknutí větvičky. Mentha už však byla natolik mimo, že zvuku nevěnovala sebemenší pozornost. Seděla v tureckém sedu a kývala se ze strany na stranu. Gabriel vedle ní klidně oddychoval.
Za ženou se jasně ozvalo dušené kýchnutí. Elfka protočila panenky vzhůru. Ruce jí klesly na zem.
Když už byly jasně slyšitelné i kroky, Mentha se převážila dopředu a zhroutila se na zem. Žena s nohama, stále zauzlenýma v tureckém sedu a levou tváří položenou na holé, studené zemi a v tu ránu usnula.

Tentokrát se Terion neprobral ze spánku, nýbrž z omráčení. Gabriela příšerně bolela hlava. Rozhlédl se. Příliš toho nespatřil, protože byla kolem černočerná tma. Ruce měl spoutané za zády silným provazem. Ležel na kamenné podlaze, která ho nepříjemně studila do zad. Pomalu se posadil.
Náhle zahlédl slabé, oranžové proužky světla, které prosvítaly skrz dírky v dřevěných dveřích. Ozvaly se kroky. Gabriel se otočil směrem ke dveřím. Ve tmě do čehosi botou kopl.
V zámku zachrastil klíč a dveře se otevřely. Teriona na chvíli oslnil náhlý příval světla z loučí.
Do cely vstoupili tři muži. Nebylo nejmenších pochyb, že bandita, stojící v předu je sám Dastar, zvrhlý pán těch nejhorších padouchů v Grizzly hills. Gabriel si představoval zlodějského krále poněkud jinak. Chyběla mu kožená zbroj, šátek přes tvář i veliké množství nožů a jiných drobných zbraní, ukrytých na těch nejméně pravděpodobných místech. Muž, stojící před Gabrielem, oděný v hladkém, černém kabátu, bílé, čisté košili a s dvěma rapíry u pasu rozhodně zlikvidoval válečníkovy dřívější představy.
"Zanechal jsem všeho, když jsem se dozvěděl, že jsi se probral," řekl klidně s rukama za zády. "Mimochodem, v lese jsi byl rozhodně zábavnější, než tvá společnice."
Válečník se rozpomněl na Menthu. Otevřel pusu s dotazem, co s elfkou provedli, když Dastar zvedl ruku. Levý bandita s loučí vstoupil do kobky, která se teď naplnila příjemným světlem. Gabriel se rozhlédl. Mentha ležela vedle Teriona s otiskem jeho podrážky na tváři. Klidně oddychovala, jak se oddávala nejsladšímu odpočinku po třech dnech neustálého bdění.
Válečník se otočil k Dastarovi. "Co má ksakru tohle všechno znamenat?"
Bandita se otočil na pravého banditu, společníka toho, který ozářil kobku. "Zvedni ho. Ať už to máme za sebou."
Zloduch kývl a vstoupil do kobky. Svou drahocennou louč předal kolegovi a s úsměvem, který kazilo nemálo děr po zubech, se shýbl se pro Gabriela.
"Tu holku tady nechte. Až se vzbudí, dozví se, že se její noční můry staly realitou," řekl vůdce banditů a otočil se na podpatku tak prudce, až se jeho černý plášť rozevlál. Když se látka znovu podrobila zemské přitažlivosti a Dastar chtěl vykročit vpřed, ozvalo se rupnutí. Temný háv, který se zachytil o velikou třísku ve dveřích znemožnil banditovi jakýkoliv další krok. Bandita, držící Gabriela na nohou kývl na svého společníka. Lapka s dvěmi loučemi v rukou se chvíli rozhlížel, neboť netušil, kam je má bezpečně dát. Nakonec mu přispěchal na pomoc jeho společník, který teď jednou rukou držel Gabriela a druhou natáhl směrem k loučňákovi. Ten se usmál a vykročil k němu. Daleko však nedošel, protože zapomněl na elfku, ležící na zemi. Bandita, nadšen tím, že může hořící tyč odložit u svého kolegy a jít na pomoc Dastarovi zakopl o ženu, spící na zemi. Louče mu vylétly z rukou. Muž rychle vzhlédl, protože dopadly na místo, kde měl být jeho pán.
Na třísce visel kus drahé, ebenově černé látky. Ozývaly se rychlé kroky, které pomalu slábly, až zanikly docela.

Glandrian Profion Blake seděl na jediné židli uprostřed rozlehlé jeskyně. Ta byla osvětlena loučemi a svícemi. Sem tam se jeskyní prohnal průvan, který rozhýbal plameny na loučích, a sem tam se mu podařilo uhasit pár svící. V rohu jeskyně stál dlouhý stůl s židlemi plný měděných pohárů, talířů a převrácených skleněných lahví.
Když utichl šepot banditů, postávajících všude kolem, prostorem se nesl otravný zvuk kapek, tříštících se o kamennou podlahu. Mág, jediný sedící na židli jako na trůnu, zatímco kolem něj nervózně přešlapávali lapkové, připomínající jeho sluhy, nebyl kupodivu svázán. Jen klidně a uvolněně seděl, pohodlně opřený a o něčem přemýšlel. Kolem Glandriana v okruhu asi dvou metrů nikdo nestál. Nejblíže mu byli čtyři muži s tmavými luky. Šípy byly připraveny, jen vystřelit. Za nimi Blakea nervózně pozorovali ostatní, kteří svou nejistotu skrývali za trvďácké řeči nebo křečovitý smích. Jako tichá pošta se jeskyní šířili řeči o Blakeově moci se kterou by prý dokázal vypálit celé sídlo banditů lusknutím prstů.
Když vstoupil do jeskyně Dastar, Glandrian vzhlédl. Bandita byl oblečen do nového, jak jinak než černého kabátu.
"Do dopisu jsem ti psal," promluvil zloduch, "že vlastním něco, co tě bude zajímat."
V tu chvíli do jeskyně přivedl jeden z Dastarových poskoků Gabriela. Válečník se rozhlédl. Tolik banditů najednou v životě neviděl. Když se kruh lapků rozestoupil a Terion svého přítele spatřil, bylo mu rázem vše jasné.
Glandrian s sebou nepatrně cukl. Okamžitě se však ovládl a vypadal uvolněně jako dřív.
"Bylo mi jasné, že budu potřebovat tak trochu páku," řekl vůdce banditů se zákeřným úsměvem. "Pomalu začínám mít pocit, že bude v rodině o jednoho čaroděje víc."
Glandrian se pousmál. "Tak růžově bych si budoucnost nemaloval."
Dastar zvedl ruku. Jeho poskok, držící Gabriela v šachu vytáhl dlouhý, zrezavělý kuchyňský nůž a přitiskl ho válečníkovi ke krku.
Blake se pomalu zvedl ze židle. Dastarovi lapkové jako na příkaz o krok ustoupili. Gabriel se rozhlédl a vážil mágovy šance, jak z téhle šlamastyky ven. Věděl, že má cosi v rukávu a nechtěl mu jeho plán pokazit. Napětí v jeskyni by se dalo krájet.
Glandrian přistoupil k Dastarovi a Gabrielovi blíž. "Gabrieli, je mi líto, ale zdá se, že nemám na vybranou," řekl mág klidně.
Pán banditů už otevíral pusu k dalšímu příkazu, když Blake rychle natáhl ruku a ukázal na Gabriela s nožem u krku. Z jeho ukazováku vylétl tenký modrý paprsek. Kouzlo zasáhlo Teriona do hrudi. Válečník s sebou překvapeně trhl. Jeho nechápavý výraz mu doslova zmrzl na tváři.
Než si Dastarův poskok stačil uvědomit co se děje, Gabriel byl uvězněn v kusu ledu. Spolu s válečníkem zmrzl i nůž, přiložený k jeho krku a ruka zloducha, který ji držel. Bandita vykřikl a snažil se svou končetinu uvolnit.

Mentha se prudce probrala. Chvíli jí trvalo, než si uvědomila, že leží se svázanýma rukama na studené, tvrdé zemi. Ani po krátkém odpočinku se necítila o moc lépe než předtím.
Elfce bylo naprosto jasné, že musí co nejdříve zmizet. Prsty se snažila dosáhnou na všechny své skrýše v oděvu. Doufala, že banditi nějaký ten ostrý předmět přehlédli.

Čaroděj nemeškal. Jeho ústa opouštělo jedno kouzlo za druhým. Jeskyně se zaplnila křikem a červeným světlem.
Glandrian se málokdy přecenil. Teď však musel uznat, že nepřátel je opravdu dost. Po čele mu zanedlouho stékal pot. Byl už hodně udýchaný, jak se musel neustále otáčet a soustředit se na magické formule. Dastarovi muži nebyli žádní zelenáči. Někteří se dokázali hbitě vyhnout blížící se ohnivé kouli, nebo jednoduše přeskočili ohnivou vlnu, kterou kolem sebe Blake vytvořil. Mágovi bylo jasné, že pokud se nestane zázrak, dlouho bandity neudrží.
Jelikož se teplota díky ohnivým kouzlům podstatně zvětšila, led začal rychle tát...
Jeskyní otřáslo hromové zadunění. To se přes celou její plochu převalila další ohnivá vlna. Toto kouzlo se mágovi povedlo. Velký počet z Dastarových zlosynů magie odhodila a proto Blake usoudil, že získal dost času na mnohem silnější kouzlo. Když se začala kolem mágových rukou tvořit rudá dračí hlava, ozval se výkřik.
"Dost! Nebo ho zabiju!"
Glandrian se prudce otočil. Nedokončené kouzlo se rozplynulo v kouř.
Gabriel, promočený na kůži a stále s mírně překvapeným výrazem stál stále tam, kde ho Glandrian zmrazil. Bandita mu tiskl nůž k hrdlu. Oba stáli v kaluži roztáté vody.
Mág se rozhlédl. Bandité pomalu vstávali ze země a s klením se drželi za bolavá místa. Blake si povzdechl a nechal ruce klesnout podél těla. K sakru!
"Ještě jeden nedovolenej pohyb a budete oba vidět červeně," zasyčel Dastar, stojící u zdi, blízko vchodu do kobek. Vlna ho zřejmě odhodila velmi daleko. "Mimochodem nezapomeňme, že dole čeká na popravu dal..." bandita dokončil větu překvapeným heknutím.
"Odlož ten nůž. Odlož ho hned!" zakřičela Mentha stojící za Dastarem a držící ho levačkou pod krkem.
Bandité se zarazili. Pohledy všech přítomných mířily na banditu a Gabriela. Zloduch pohlédl na svého pána. Když se však Dastar nevyjádřil, odhodil nůž na zem a o krok ustoupil.
Glandrian přiskočil ke svému příteli a rozvázal mu pouta.
Mentha zkroutila obličej do podivné grimasy, jak se jí jen tak tak podařilo potlačit zívnutí.

Glandrian se usmál. "Jsem rád, že od teď mi vaše šarvátky nezničí další výzkumy."
Elfka se kysele usmála. "Jen jsem mu protentokrát vše odpustila. Uvidím, na jak dlouho."
Čaroděj přistoupil ke svému pracovnímu stolu v nejvyšší komnatě věže. "Už jsem zjistil, co jsou ty noční hrůzy zač. Určitě se ti dost uleví!"
"Jak to myslíš?"
Čaroděj se vševědoucně usmál. "Za všechno mohla nevinná kombinace bylin. Určitě by se dala sehnat u bylinkářů ve Westguardu. Teď se ale nabízí otázka, kdo by chtěl..."
"Kombinace bylin?" zvolala Mentha a vykulila oči. "Bylin?!"
Než stačil Blake cokoliv dodat, žena vyběhla z pracovny a utíkala dolů po schodech. "Gabrieli!"